Zaregistruj se zde zdarma a pak vytvářej diskuze (články) buď pro všechny, nebo jen pro tebou vybrané osoby.
Kočičí časová smyčka
Kočičí časová smyčka - oslava 10tých narozenin (1.6.2025)
Karlovy Vary, neděle ráno.
Slunce se líně opíralo do oken a my s Markétou stáli uprostřed obýváku jako generálové před bitvou. Balónky visely z poliček, z repráčku hrála decentní kočičí klasika (něco od Dády Patrasové) a na konferenčním stole se chladil dort z lososa, šlehačky a špetky šanty. Blecha seděla v křesle jako mafiánský boss. Kapina ji zpoza gauče pozorovala, jakoby si nebyla jistá, jestli má opravdu taky narozeniny, nebo jestli dnes večer skončí v Ohři s cihlou u packy.
„Deset let,“ povzdechla Markéta. „Vypadá to jako včera, když jsme si je přinesli v krabici domů“
Pokývl jsem. „Jo. A Blecha už tehdy vypadala, že má půjčky a potřebuje zabavit něčí misku.“
Oslava začala. Zpívali jsme „Kočkám všechno nejlepší“, Blecha s pohrdavým výrazem odmítla zpívat refrén. Kapina tlapkami rozcupovala nový dárkový pelíšek. Všechno šlo skvěle… až do chvíle, kdy Blecha sfoukla dortovou svíčku. Respektive ji shodila do dortu. V ten moment se ozval zvláštní zvuk — jakoby někdo zatáhl za neviditelnou šňůru — a obývák potemněl. Chvíli bylo ticho. Pak ticho skončilo…
1. smyčka
Slunce se líně opíralo do oken. Stáli jsme s Markétou uprostřed obýváku. Balónky visely z poliček, z repráčku hrála decentní kočičí klasika (něco od Dády Patrasové) a na konferenčním stole se chladil…
„Hele, už jsme tohle dělali, ne?“ ptám se.
„Co jako? Oslavu?“ zasmála se Markéta.
Zakroutil jsem hlavou a snažil se myšlenkami vrátit k oslavě. Zpívali jsme „Kočkám všechno nejlepší“, Kapina rozcupovala dort!!! Otočil jsem se na Markétu a viděl jsem, že taky zamyšleně a překvapeně přemýšlí, že jí ta situace něco připomíná. Otočím se k Bleše a vidím, jak právě packou shazuje svíčku do dortu, pak tma…
2. smyčka
Zase.
Tentokrát jsme si už jisti. Něco není v pořádku. Markéta zkouší mluvit s Kapinou jako s médiem:
„Kapi, je tohle realita? Dejte nám znamení.“
Kapina mňoukne, otočí se k zadku a olízne si stehno. Tajemné.
Rozhodneme se nechat svíčku nesfouknutou. Blecha ji ale znovu sejme tlapkou a svět se zase zadrhne jako kazeta z 90. let.
…
5. smyčka
Teď už jde do tuhého, zkoušíme všechno.
Nedat jim dort? Smyčka.
Zavřít Blechu do koupelny? Uražené mňoukání a pak smyčka.
Neoslavovat vůbec? Smyčka.
Už z nás pomalu vyprchává humor. Blecha se tváří, že jsme hlupáci. Kapina si začíná hrát s provázkem od rolety.
…
12. smyčka
Už jsme zoufalí. Zkoušíme dokonce rituál podle Jaroslava Duška z webu esoterickakocka.cz, při kterém Markéta šeptá do pelíšku a já držím sušenou šantu nad aromalampou.
Nic.
Jen Blecha se ušklíbne.
…
17. smyčka
Dívám se na ně. Dvě kočky. Dvě sestřičky. Jedna jako mafián, druhá jako filozofka.
A pak Markétu napadne — možná se den neustále vrací, protože ony neřekly, co si opravdu přejí.
Markéta přinese papír a pastelky a napíše:
„Co si přejete nejvíc?“
Navrhuji to pro jistotu napsat ještě anglicky. Papír dáme doprostřed obýváku. K němu položíme hračky, pamlsky, plyšáky. A vedle toho – jedno malé růžové vodítko, co jsme kdysi koupili ze srandy, ale nikdy nepoužili.
Kapina si k němu sedne. Blecha mlčky přistoupí a tlapkou ho přitáhne. Pak si na něj lehne. A podívá se na nás.
„To je ono,“ zašeptá Markéta.
„Chtějí ven. Ale s námi. Bezpečně. S jistotou, že je nenecháme ztratit se v ulicích.“
A když Blecha konečně shodí tu zatracenou svíčku…
Pondělí ráno.
Slunce už není tak líné. Bolí mě nohy. Ale čas běží.
„My jsme zpátky,“ řeknu.
Kapina se válí v novém pelíšku. Blecha sedí hrdě s vodítkem kolem krku — jako královna, která přijala svůj osud.
„Zítra jdeme ven,“ řeknu. „Poprvé. Ale spolu s kočkama.“
Markéta kývne. „Bude to velké. Jako když Neil Armstrong udělal první krok. Jen s kočkou a v parku.“
A tak skončila ta podivná neděle, která se pořád vracela. A začal úplně nový svět — svět, kde dvě bytové kočky z Karlových Varů poprvé ucítily trávu pod packama. S vodítkem. A s námi.
Blecha ještě pořád vypadá jako mafián.
Ale mafián, co se rozhodl chodit na procházky.
PS: fotky koček jsou jen ilustrační, protože GDPR.
Ty jsou krásné a jak se usmívají, že půjdou ven. To je neuvěřitelné, jak mají takový až lidský úsměv, to jsem ještě neviděla.
Kočky na fotkách jsou vymyšlené, těm našim jen podobné. Aby jedna měla na fotce černou bradku, jako má naše Blecha, tak se mi k tomu AI podařilo donutit jen na jedné fotce, pak můj požadavek na to stále ignorovala.
A proč jste tam teda nedal fotky vašich kočiček?
přeci GDPR 😂
😄 Asi by nevydržely pózovat před dortem s rybou tak dlouho, než bych je stihl vyfotit 😂