Zaregistruj se zde zdarma a pak vytvářej diskuze (články) buď pro všechny, nebo jen pro tebou vybrané osoby.
Viktorka Žižkov
Přečetl jsem si na fóru žádost a návod, tak jdu sem taky něco napsat. Vyrůstal jsem kousek od Viktorky. Když mi bylo tak dvanáct, táta mě poprvé vzal na stadion pod žižkovskou věží. Doteď si pamatuju tu zvláštní atmosféru – dřevěné lavice, vůně klobásy, a všude kolem chlapi v šálách, co nadávali na rozhodčího a pak ho stejně šli po zápase řešit do hospody U Slovanské lípy. Byl to jiný svět než dnešní fotbal – menší, ale nějak opravdovější.
Zažil jsem s Viktorkou spoustu let, lepších i horších. Když jsme v sezóně 1993/94 skončili třetí v první lize, chodil jsem na každý domácí zápas. Vždycky jsem stál zhruba uprostřed tribuny, trošku výš, odkud bylo dobře vidět na bránu i lavičku. Tehdy jsme měli silný tým – brankář Hruška, obrana držela, útok se nebál. V lize jsme porazili i Spartu, což byl pro nás malý svátek. Pamatuju si, jak jsem po tom zápase šel pěšky domů přes Vítkov, s takovým tím vnitřním pocitem vítězství. Kolem mě šli lidi a všichni se smáli. Něco takového se vám vryje do paměti.
A pak samozřejmě rok 2001 – vítězství v domácím poháru. Finále proti Blšanům bylo na Letné. Viktorka tehdy slavila stovku a jako by to měl být dárek. Vyhráli jsme 2:1 a já si ten pohár šel po zápase skoro pohladit, když ho kluci přinesli ukázat k tribuně. Doma jsem měl pak noviny schované snad rok, hlavně fotku, jak trenér Uhrin junior objímá hráče.
Když jsme po roce 2004 spadli z ligy, nebylo to lehké. Ale člověk si zvykne i na druhou ligu. Viktorka má tu zvláštní vlastnost, že se k ní pořád vracíte. Hřiště je malé, ale znám tam každý kout. Když v roce 2007 postavili nový sektor pro fanoušky, říkal jsem si, že možná přichází nová éra. A taky přišla – v roce 2010 jsme se vrátili do ligy. Já už tehdy šedivěl, ale zápasy jsem pořád sledoval ze stejného místa.
No jo, ale kde je teď...
Děda také Viktorku Žižkov miloval...
Pěkný článek, moc děkuji 😊