Chov slepic GanNoi a Hedvábnička
Jsem Stáňa z jižních Čech. Žiju na kraji vesnice v malým baráčku a starám se tu o zahrádku, kocoura a hlavně – o moje slepice. To je takový můj největší koníček. Nejsou to jen tak ledajaký slepice! Mám totiž dvě úplně rozdílný party – heboučký hedvábničky a hrdý bojovnice Ga Noi. No povím vám, někdy to je jak v telenovele.
Heboučký kuličky – moje hedvábničky
Hedvábničky, to jsou takový chlupatý koule na nožičkách. Vypadaj jak by utekly z regálu s plyšákama. Mají jemný peříčko, co je jak mech. Když je hladím, mám pocit, že sahám na obláček. Jsou to klidný holky, žádný zbytečný nervy, spíš si tak popobíhaj po dvoře, hrabou si do trávy a občas si sednou, jak kdyby přemejšlely o smyslu života.
Dávaj malý vajíčka, ale zato pěkně často, a jsou to výborný kvočny – jak něco vysedí, už se o to staraj jak vlastní. Jedna mi dokonce jednou vyseděla i káčátko, co zabloudilo z vedlejšího dvora. Vůbec jí to nevadilo, vodila ho jak vlastní, i když ten kačer pak vypadal trochu zmateně.
Hrdý rváči – moji Ga Noi
A pak mám ty svý Ga Noi – to je jiný kafe. To jsou slepice z Vietnamu, bez skoro žádnýho peří na krku a s postojem, jak když jdou někomu dát pěstí. Jsou to takový vojáci mezi slepicema – silný, rychlý a děsně zvídavý. Všude musí bejt první, a nedej bože, když jim někdo šlápne na kuří oko.
Nemůžu říct, že by byly zlý, to ne. Ale respekt si vyžadujou. A někdy jim ty jejich bojovný pudy přelezou přes hlavu, to pak musím zasáhnout jako vrchní generál dvora.
Zážitky
Jednou se mi stalo, že jsem pustila obě party najednou do zahrady. To jsem si myslela, že budou pokojně spolu hrabat a žrát pampelišky. Jenže jedna hedvábnička jménem Boženka, co je trochu natvrdlá, si spletla Ga Noi kohouta s obláčkem a šla si k němu lehnout. Kohout jménem Džango se na ni kouknul, jak kdyby mu nabízela duel. Začal kolem ní pochodovat, nafouknul se, ale pak jen tak stál a čučel. Nakonec si sednul vedle ní a už spolu byli kamarádi. Teď spolu občas seděj na lavičce, jak důchodci v parku.
Taky se mi stalo ještě tohle. Dala jsem všem zbytky špaget z oběda. Hedvábničky to hezky zobaly, ale jedna Ga Noi slepice jménem Chichi si omylem omotala špagetu kolem zobáku. Vypadala, jak kdyby měla toho kačera, co si dnes nechávaj dělat mladý holky. Pobíhala po dvoře a ostatní za ní, myslely si, že má červíka. Celý hejno běželo za ní jak ve štafetě a Chichi začala ječet, jak když ji vražděj. Nakonec jí to spadlo samo a tvářila se uraženě ještě druhej den.
Péče
Na péči jsou obě plemena trošku jiný. Hedvábničky potřebujou suchý a čistý prostředí, hlavně v zimě, protože jejich peří moc neizoluje. Občas jim stříhám peří kolem očí, aby vůbec viděly. A když prší, musím je rychle hnát do kurníku, protože zmoklou jak mokrý hadr.
Ga Noi jsou naopak otužilý – déšť, vítr, sníh, jim je to fuk. Ale potřebujou víc místa a musí mít co dělat, jinak se nuděj a začnou vymejšlet blbosti. Už mi rozklovaly pytel s pískem a zkoušely ho přenášet, bůhví kam. Asi si chtěly stavět bunkr.
Jsou slaďoučký
Tak to mě dostalo 😂😂😂