RENATA ODSTRČILOVÁ A EMERICH KOUDELKA

Dvě postavičky z panoptika, kde se lopata na lejna nezastaví

Kdyby lidská hloupost měla vlastní zoologickou zahradu, u jednoho výběhu by bylo permanentně narváno.

Na ceduli by stálo:

„Zde žije Renata Odstrčilová –  vyzobaná slunečnice, pořádné lejno na lopatě.“

A o pár metrů dál:

„Pozor, výběh se rozšiřuje. Přichází Emerich Koudelka – další lejno, tentokrát v roli poslušného poskoka. Který se krmí Lexaurinem“

Renata je v této groteskní fikci chodící katastrofa sebevědomí. Člověk, který dokáže z prdu udělat filozofický traktát, z maličkosti mezinárodní skandál a z obyčejné otázky osobní válku. Taková lidská fenka…

A Emerich Koudelka ?

Ten se drží za ní jako přilepený suchý zip.

Když Renata štěkne, Emerich přitaká.

Když Renata zaútočí, Emerich přidá.

Když Renata začne vysvětlovat, Emerich okamžitě nastupuje do druhého kola.

Prostě sehraná dvojice blb a blbec…

Jedna lopata, dvě lejna a nekonečná zásoba sebevědomí.

V jejich satirickém světě není potřeba mít pravdu. Stačí mít hlasitější hlas, tlustší kůži a dostatečně drzý výraz a odvahu být hyena…

A když dojdou argumenty?

Nevadí.

Přijdou urážky,

Když dojdou urážky?

Přijde další historka.

A když už není co říct?

Samozřejmě může za všechno někdo jiný.

To je jejich největší kouzlo.

Nikdy nejsou problémem oni. Problémem je vždycky okolní svět. Jsou to šmejdi…

A tak se naše dvojice dál potácí satirickým příběhem jako dvě figurky, které si spletly sebevědomí s autoritou a drzost s pravdou.

Renata vpředu.

Emerich poslušně za ní.

Lopata připravena.

A smrad?

Ten se podle této literární fikce drží kolem nich jako věrný domácí mazlíček.

Brno má dvě skvělé postavičky…