Kočky Blecha a Kapina
Již před mnoha lety jsme si domů v krabici přivezli malá koťátka
Moc jsme netušili, jak se o ně starat. Teda měli jsme načteno, ale už ten okamžik převzetí nám jasně ukázal, jak jsme na to nepřipraveni. Byla to totiž taková hurá akce. Na internetu jsme objevili inzerat s dvěmi roztomilými kočičími sestrami a za hodinu jsme si pro ně vyráželi. K dárcům jsme přijeli s kýblem na mytí podlahy, že si je v něm odvezeme. Dali nám je raději v krabici a pro jistotu i s nějakým věnem v podobě masových taštiček. Doma jsme je vybalili z krabice a jako provizorní záchod jsem vytáhl z trouby pekáč a nasypal do něj kočkolit. Kočičky si začaly procházet byt, pekáč objevily brzo a hned ho správně použily, paráda. Druhý den jsme koupili pořádný záchod, lepší granule, misky na vodu, objednali se k veterináři na vstupní prohlídku a postupně jsme nabývali na sebevědomí. Všude možně po internetu najdete články o tom, jak lidi byli najivní a jak je kočka dokázala svoji roztomilou zlobivostí vytáčet. Naše kočky byly asi hodnější a hned od začátku nám přinášely hlavně radost.
Blecha:
Kapina:
Ale přesto nás dokázaly i dost překvapit. Jednou ráno nás zbudilo dost silné a hlavně rychlé bušení do dveří od ložnice. Nezjistili jsme, co to bylo. Opakovalo se to i další dny. Pak jsme jednou viděli Blechu, jak se otáčí ke dveřím zadkem a zadní nohou začiná kopat do dveří. Dělala to asi měsíc, pak to skončilo.
Kapina se zase naučila otevírat dveře klikou. Vyskočila a předníma tlapkama se chytla kliky a otevřela. Dělala to chuděra i roky po tom, co jsme se přestěhovali do jiného bytu, kde na stlačení byla potřeba větší hmotnost, než vážila. Tak když jsme ji viděli dlouho viset na klice, tak jsme jí tam otevřeli.
Teď už jsou kočky spoustu let dospělé a většinu dne prospí, ale stále si rády hrají a je dobře, že jsou dvě. Jednak pro nás je zábava sledovat jejich interakci, jak na sebe různě číhájí, útočí, vymýšlejí různé finty, ale hlavně pro ně je dobře, že si spolu vyhrají a nenudí se.
Zatím žádné komentáře.